Když jsem včera večer zapla signály, praštila mě do očí věta: "Chceš prohloubit svůj duchovní život? Prostřednictvím blogů,..." a tak dále. Dost mě to zarazilo. A proč?

Od mých zapálených náctiletých článků o svém vztahu s Bohem uplynulo pár let. Najednou jsem získala pocit, že je to moje osobní věc, intimní, o kterou se dělím leda mezi čtyřma očima a když mám pocit, že ten druhý potřebuje slyšet můj příběh, můj boj, moje vítězství, moje prožívání. Proto jsem asi před rokem svůj blog se signálů smazala a o filosofických myšlenkách se dělím se svým deníkem.

V hlavě se mi ale zrodil název a zoufale jsem chtěla psát dál. Ten název je "Bágl vzhůru nohama".

Odjela jsem do Itálie a moji kamarádi a rodina naleháli na to, abych jim psala, jak se mám. A abych je neodbývala větou "Jo, dobrý" a neunavovala sama sebe popisováním jedné věci desetkrát, zvolila jsem blog.

Zkoušela jsem webnode, zkoušela jsem wix. A asi jsem líná nebo neschopná - vytvořit si blog na signálech je jednoduchý. Ale ještě jednodušší je jeho spravování, narozdíl od blogových portálů. Nechtěla jsem u počítače strávit mládí a zvlášť ne v tom případě, že se tím vlastně snažím ušetřit čas. 

Ale:

Není to blog, který by mohl prohlubovat duchovní život uživatelů signálů. Cítím se trochu provinile, proto se omlouvám, že moje příspěvky nejsou vznosná literatura. 

Ale taky děkuji, že tuhle službu můžu využívat. A sdílet na jinou sociální síť, kde má můj blog čtenáře. :)

Díky. 

Lenka