Bágl vzhůru nohama

Na Facebooku existuje taková skvělá věc a to je „Vzpomínky k dnešku, které si můžete připomenout.“ Baví mě to, jelikož nejen že díky tomu vzpomínám, ale ve velkém mažu statusy z doby, kdy mi bylo patnáct. Bylo jich dost, neměly lajky, neměly…

...nebo vlastně ještě nedonutil. Ale minimálně do měsíce se to stane. Musí. Kvůli tomu zlodějovi. Ale všechno popořádku.

aneb Zapeklitá cesta ke střeše nad hlavou.

„Leni, jsi ok?“ píše mi máma. Hm, zvláštní zpráva. Myslela jsem, že když se na fejsbůku u mého jména objeví, že jsem online, znamená to samo o sobě uklidňující fakt. Nebo jinak: „A jaký to je, cyklon na Zélandu?“ píše mi kamarádka. Hm. Co na to mám…

Zachumlaná v peřině sedím na obří posteli v obřím domě. Může se to zdát skvěle, ale: jsem zachumlaná v CIZÍ peřině, v cizí posteli, v cizím domě. Taky jsem se před chvílí válela v cizí vaně a i když mi bylo řečeno, že si mám pustit ty masážní…

„Tak tady sedím na lavičce u kolejí a cyklostezky. Kolem projíždí desítky studentů na kole a mi to připadá mazec. Že jezdí na kole. U nás mají kola leda vysokoškolští hipsteři. (Teď tu stojí a zírá na mě malá holčička – what?! Zírá dlouho, hodně…

Můj punkový výlet začal vyzvedáváním věcí v Brně a v Praze pro lidi, kterým jsem slíbila, že jim něco přivezu na Zéland. Ačkoli jsem to měla propočítané, že do limitu 50kg se vlezu, místo jednoho snowboardu byly rázem dva a místo dvacetikilového…