„Tak tady sedím na lavičce u kolejí a cyklostezky. Kolem projíždí desítky studentů na kole a mi to připadá mazec. Že jezdí na kole. U nás mají kola leda vysokoškolští hipsteři. (Teď tu stojí a zírá na mě malá holčička – what?! Zírá dlouho, hodně dlouho!)“
Už v Irsku, když jsem jezdila na kole s Fílou, jsem cítila v kostech, že to asi není moje kolové naposledy. Ale popořádku...
Btw jestli chcete soundtrack, tohle jsem si celou dobu zpívala: https://www.youtube.com/watch?v=elsh3J5lJ6g
„Chodím si po ChCh a usmívám se. Usmívám se na lidi kolem. Hele: a teď šla kolem paní s kočárkem, asi babička toho dítěte, a úsměv mi oplatila. A za ní další maminky s kočárkem, co mi úsměv oplatily. Kam asi všichni jdou... hm, do školky pro starší sourozence prťat v kočárku, nejspíš? Ale proč se na mě všichni tak blbě dívají. Proč se...? Ach, vzpomínám na upřímnou Tamaru v Tungsu a dívám se, jak krásně vypadám v těch upnutých šatičkách, co jsem si vzala dneska na sebe. Vypadá těhotně to moje břicho, ach. Že je to jen CocaCola, hranolky a potřeba jít na záchod kolemjdoucím nevysvětlím.“
Kromě toho, že jsem vypadala těhotně, cítila jsem se večer hlavně hrozně uchozeně a to jsem byla jen na procházce do Salvation Army, nakoupit nějaké jídlo a do kostela. Ještěže mě Honza s Lili svezli autem domů. A pak mi nabídli, jestli nechci koupit kolo. Tak jsem přihlédla k faktům, že
- nemám auto (zatím) a všechno je pěšky fakt daleko
- (často v obtaženém oblečení vypadám těhotně)
- jsem vždycky chtěla pořádně hipsterský kolo
- tu všichni jezdí na kole a já bych to měla zkusit
...a abych pořád jen neseděla doma, naplánovala jsem si, že se podívám do Bottle Lake Forest Parku. Na mapě to vypadalo jako jedno velký zelený pole hned vedle pláže, což znělo lákavě. Vzdálenost deseti kilometrů mi ale připadala zbytečně drobná, tak jsem si předplánovala cestu, která dala dohromady 54km... No, říkala jsem si, že se asi někde otočím, že to napoprvé nedám. Ehm, otočila jsem se. A tak jsem začala příběh s mým (vlastně ještě pořád tak trochu Lilinčiným, ehm) hipsterským kolem.
„V prvé řadě bych chtěla říct, že jsem Kilošům ukradla tužku. Zelenou propisku. Což se nedělá a taky ji po výletě vrátím.“
(Ctrl+V Update: zjistila jsem, že jsou někteří kamarádi zmatení, kde a s kým vlastně bydlím. Takže: ne, nebydlím se Sabkou a Martinem. Ti tu byli jen na dvě noci. Bydlím se dvěma páry (manželskými, ehm, frustrace, ehm): s Honzou a Lili a s Honzou a Markétkou. Byli tak hodní, že mi vytrhli trn z paty ještě dřív než by se byl zabodnul a nabídli mi svůj gauč. A svoji kuchyň. A lednici. A místo na poličce. A frenchpress. A toaster. A záchod. A... A... A...)
„Silnice jsou šílený, ale jen pro ten fakt, že nedůvěřuju autům. Jinak jsou tady všichni neuvěřitelně ohleduplní, silnice mají z 99% zelený pruh pro cyklisty. No, na té největší road, co jsem zatím jela, jsem myslela, že píchnu kolo o takový železný zarážky zalitý v betonu. Prý kvůli autům. Pro cyklisty je to ale titěrný slalom. Ale všechno je alright, tak uvidíme, kde to dneska vzdám.“
No, tak jsem se vydala do lesa. Cesta skrz les na pláž se dala zvládnout. Asi kvůli pocitu, že už se tudy nebudu muset vracet... Je to borovicový les vysázený těsně vedle pláže...
...a skrz něj jsou udělané různé trasy: pro pěší, pro kola a pro koně. No, že to to moje hipsterské kolo nebude zvládat jsem si uvědomila až v půlce, když jsem byla uvnitř. Vypadá to tam trochu jako v jižních Čechách, ale všechny cesty jsou pojmenované...
...a je to trochu bludiště, takže jsem se někdy motala asi cikcak. Za cestu tam jsem byla odměněná pláží na které nebylo ani živáčka. Po chvíli jsem ale narazila na:
...no. V dálce jsem viděla paní venčící dva psy, tak jsem ji zastavila, abych se zeptala, jestli si myslí, že je ten tuleň v pohodě. Nevím, jestli má tak smutné oči každý tuleň, každopádně jsem se chtěla ujistit, že cajk. Paní mi řekla, že to tak dělají, chodí si odpočinout a vyhřát se anebo... umřít. Upřímně? Moc doufám, že můj první tuleň nebyl umírající tuleň! :D Protože o to trapněji by mi bylo, že jsem si ho fotila. Dokonce jsem měla tendence na něj šáhnout. Ale mám v tomhle "přírodním turismu" záklopku, tak jsem se otočila...
...a přemýšlela, jestli pojedu dál nebo to otočím. Řekla jsem si, že teda aspoň sjedu nakoupit. Nastavila jsem GPS, protože bez té bych byla ztracená. Když jsem ale najela na road, kde byla osmdesátka, říkala jsem si, že bych tu neměla co dělat, chtěla jsem po Googlu jinou trasu a ta vedla přes les. A ta cesta vypadala fajn! Ale...
Vypadalo to tam takhle:
...a takhle:
...a takhle:
(všechno focený z jednoho místa, akorát na různé strany.)
No, to, že moje hipsterské kolo nezvládá kamínky, to jsem věděla. Ale že mě Google chce vést přes cestu pro koně, to jsem si teprve zažila svoje! Pláž uprostřed lesa:
...a tak jsem tuhle cestu nazvanou Lima Road napříč lesem vláčela kolo pískem vedle sebe. Každé tři kroky dopředu znamenaly jeden dozadu, jak to bylo hluboké, a já při tom snila o tom, že se někde určitě objeví princ na koni, co mě zachrání.
...anebo aspoň ten kůň.
To se ale nestalo a já jsem ráda, že jsem těch 30km došlapala. Teď jen nevím, jestli se kolo bude jmenovat hipster nebo tuleň... No, asi Hipster, protože jestli je tu někdo tuleň, tak jsem to já.
Tuleň na Hipsterovi nebo Hipster na Tuleni?!
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.